Sedlčanský kraj - Kavárna

Ti hejtmani se tedy vydařili. Jen namátkou Palas, Hašek, Franc, Rath... a nyní tedy Zimola. Tak on prosím platí ze státních peněz (tedy našich) jakéhosi šéfa nemocnic (nikoliv geniálního chirurga) platem asi třikrát vyšším, než je příjem prezidenta republiky. Ten z těchto peněz financuje stavbu u Lipna pro Zimolu. Přijde se na to možná i zásluhou jeho stranických „přátel“ (aspoň že to), takže se hroutí krajská koalice. Zimola odstupuje, nechce škodit milované straně a bude dále postupovat tak, aby očistil své jméno. Kdo asi mu jej umazal?

Bylo jednou jedno království. Jmenovalo se Královo nejdražší království. Král měl velké, drahé sídlo. Měl milion ložnicí. V každé měl nejdražší věci Země.

Být s dětmi znamená poslouchat se, ne poslouchat.

„Ty mne snad neslyšíš? Kolikrát Ti to budu opakovat? To dítě mne snad vůbec neposlouchá! Tak neposlušný dítě snad nikdo nemá. Už nevím, jak Ti to mám říct, co mám s Tebou dělat? Poslouchej paní učitelku, chovej se slušně a žádné zlobení.  Koukni se na to nevychovaný dítě, jak vůbec neposlouchá svoji maminku.“

Hledáme kocourka, který se ztratil 16. 12. 2016. Měl obojek s telefonním číslem. Informace volejte na číslo 737 181 706.

Ne, nejedná se o setkání opeřenců, ale nadšenců, kteří propadli kouzlu hledání „kešek“.

Že nevíte co je keška?

Třeba vám to objasní příspěvek od pořadatele této akce.

ČASTOBOŘ Je neděle 7. srpna. Panuje tu nepříjemný chlad. Padá rosa a zmáčí spacáky několika tuláků, kteří tu spějí pod širákem. Před šestou hodinou ranní se začíná konečně zvedat mlha. První rybáři již vytahují své úlovky, ryby jsou divoké a bijí kolem sebe. Za necelou hodinu vyleze slunce nad skalní břehy, vyběhnou děti z chatek a začnou dělat kliky i běhat po Dračí zátoce. Divoké kachny si to namíří přes hladinu hladkou jako zrcadlo a častobořské travnaté pláže začnou žít svým letním životem. Slunce budiž pochváleno.

Za chybu v přechodníku se omlouvá, ale nechal ji pro autenticitu. Báseň napsal na potítku, čímž si vyzkoušel maturitu z češtiny.

V pátek 22. dubna se celý druhý stupeň vydal strávit dopoledne do přírody, namísto do školních škamen. Cílem byl Hrachov, který letos již osmnáctým rokem pomáhá zachraňovat poraněné či opuštěné malé i velké příslušníky české fauny.

Všichni hráli výborně. Od majestátního vystupování vévody a královny Hippolity (J. Repetný a P. Daňková), po dvě zamilované dvojice, z nichž Helena (V. Kalinová) si tu roli opravdu vychutnala, až po partu řemeslníků. Ti byli neodolatelní a spontánně rozesmáli obecenstvo. Obzvláště se to dařilo řezníkovi (J. Bosák). Lesní víly a skřítci ladně tančila mládež, dorůstající budoucnost našich ochotníků a Titanie s Oberonem se předvedli na profesionální úrovni. Jakby také ne, když oba jsou letitými a zkušenými ochotníky. A kdo všechny ty slasti a strasti lidských i nadpřirozených bytostí způsobil? No přece kouzelně mrštný, ale lidsky omylný šotek PUK Davida Krůty. Běhal, skákal, lítal, chvíli i v projekci (povedený režijní nápad) a byl na jevišti opravdu "jako doma". Toho jsem si užila. A ještě si chci užít. Ještě, že bude víc repríz. Tak díky, paní režisérko. Jste dobrá. 

A. Studnová

V ZŠ v Petrovicích si vyzkoušeli Den naruby. Žáci 9. ročníku vyučovali ve třídách 1. stupně. Pocity „vyučujících“ odrážejí úryvky ze slohových prací na téma: Jak jsem se stal(a) na chvíli učitelem (učitelkou).

Jaro se v žádném případě nenechá porazit, odstrčit někam do kouta, kde bude trpělivě čekat, až si všichni všechno rozmyslí a vezmou je na milost. Jaro možná uklidňuje i lidová pranostika, která tvrdí, že na svatého Valentýna musí zmrznout kolo mlýna, ale pak už se děj vůle boží! Prvním a nepopíratelným důkazem, že jaro se své moci nevzdá, jsou otužilé talovíny kvetoucí i pod sněhem a slunce, které každý den stoupá nad obzorem o stupínek výš. Žádná vyšší instance nedokáže jaro zastavit, snad jen zpomalit, a to ještě jen zdánlivě. Je to prostě takový malý – a někdy i větší – nezmar.

Tipy pro nedietáře Pokud zavítáte na sedlčanské náměstí, ať už na nákupy nebo na procházku, nebo si budete chtít s manželkou nebo přáteli v klidu posedět, z vlastní zkušenosti vím, že je v Sedlčanech kde. Při cestě z náměstí a autobusového nebo vlakového nádraží lze podle mě příjemně posedět v pekárně a cukrárně v Nádražní ulici. Je zde hezké prostředí a ochotné prodavačky vám splní „každé“ vaše přání. Nezoufejte, pokud jste zrovna na dietě, nemusíte si objednávat hned sladký dortík, ale třeba některý z pekařských výrobků. I pokud půjdete z náměstí opačným směrem, do Havlíčkovy ulice, je kde se zastavit. Ve zdejší cukrárně můžete ochutnat domácí koláčky a dortíky. Jsem rád, že máme v Sedlčanech tyto možnosti, jak si zpříjemnit den. Váš nedržitel diety Jiří Dundr