Sedlčanský kraj - Kavárna

Dali byste si ptačinec? Nebo snad žabinec?

Na takové otázky nejspíš zareagujete protiotázkou: „To se ta Synková snad už zbláznila?! Máme snad jíst něco pro ptáky, nebo snad cosi, nejspíš odporně zeleného, a snad i slizovitě rosolovitého?“

Ceny, medaile a poháry, už od mala jsme vychováváni soutěžit a  být lepší než ten druhý. Lepší, silnější, rychlejší. Soutěžíme a  poměřujeme svoje výkony s druhými lidmi. Soutěžíme o ženy, soutěžíme ve sportu, soutěžíme ve svých koníčcích, ale například i podnikání je formou ekonomické soutěže. V politice se také mezi politickými stranami čile soutěží. Světové velmoci neustále soutěží ve zbrojení. Soutěž je pro většinu lidí motivací k tomu vykonávat nějakou činnost. Má se za to, že soutěž do jisté míry urychluje technický vývoj, zlepšuje výkon a výsledky. Soutěž a  měření výkonnosti je téměř všude, je na něm založena celá naše současná společnost.

V současné chvíli chci upozornit a povzbudit nás, abychom svoje blízké motivovali k pohybu. Mnoho lidí je nyní izolovaných, chráněných. Mojí dlouhodobou zkušeností je, že nejdůležitější pro babičky, dědečky, i  nemocné příbuzné co jsou doma, či různých zařízeních, je pohyb jak fyzický, tak mentální.

Zkusme se zamyslet - kdy docházelo k epidemiím? A proč?

Byla sobota 24. srpna. Řeknete si a co? Sedlčanská iniciativa reGENERACE, z.s. pořádala 3. ročník Chichtyózy, což byl dobročinný festival.

Jsme skupina studentů Gymnázia a Střední odborné školy ekonomické Sedlčany, většina z nás chodí na hodiny výtvarné výchovy, baví nás něco tvořit a zúčastnili jsme se týdenního terénního výtvarného kurzu. Chceme zkusit prodat to, co umíme a vydělané peníze použít ve prospěch všech.

SEDLČANY Na hrázi přehrady se v sobotu 16. března konalo vzpomínkové setkání nejbližších rodinných příslušníků, kamarádů a známých funkcionáře TJ Tatran,trenéra kanoistiky a v neposlední řadě ředitele podniku Hamiro Vladimíra Dvořáka. Vláďa odešel náhle v prvním březnovém týdnu ve věku šedesáti osmi let.

Více ve středečním tištěném vydání Sedlčanského kraje.

„Měl to být obyčejný sekundární transport pacienta ze zdravotnického zařízení A do zdravotnického zařízení B,“ vypráví David Brabec, záchranář středočeské záchranky, který v říjnu 2017 přijel do rakovnické nemocnice spolu s kolegyní Pavlínou Piclovou vyzvednout mladou pacientku. Ta skončila den předtím na interním oddělení nemocnice, kam byla předána kolegy rakovnické posádky rychlé zdravotnické pomoci, protože její drogový experiment s extází dopadl výrazně jinak, než si s  přítelem představovali.

Obvyklá praxe, kterou jsem ověřoval u mnoha kolegů a na kterou jsme mnoho let zvyklí i v Sedlčanském kraji, je taková, že novinář pošle například na městský úřad email s otázkami k vybranému tématu a následně dostane odpovědi. Tedy v tom lepším případě.

Silvestrovské pondělní odpoledne v Počepicích se neslo v duchu her a pohádek. V rámci Radešínkových dobrodružství, které jistě znáte díky oblíbeným pochodům Hory doly Počepice a Pochod noční tmou, jsme připravili venkovní hru pro děti všeho věku a jejich rodiče.

V našem regionu funguje několik sokolských jednot. Nemohu si tedy odpustit připomenutí naší stoleté historie ze sokolského úhlu pohledu.

Hodně se toho již napsalo k letošnímu výročí Mnichovské dohody. Přesto jsem napříč médii nikde nezaznamenal zmínku o jednom postoji našeho tehdejšího spojence. Je možné, že 80 let je dost na to, aby tehdejší postoj již zavál čas. V dnešní době jsou upřednostněny jiné skutečnosti, případně nová zjištění. Na druhou stranu v té době vědět, že vás úplně všichni nezradili či se nechystají všichni vaši sousedé si utrhnout taky kus vašeho území, mohlo třeba působit aspoň jako morální útěcha, že nás neopustili úplně všichni. Řeč je o Rumunsku.