Dovolená a její délka dříve a v době koronavirové
Na podzim roku 2019 se objevily ve světě první příznaky choroby, která počátkem jara roku 2020 přerostla v pandemii způsobenou koronavirem s označením SARS Cov-19. Většina států světa jí čelila vyhlášením nouzových opatření, která se často zintenzivnila do krizových scénářů. Počet obětí dosáhl celosvětově 1,5mil., nemocných je více než 55 mil. Na mnoho měsíců se omezil hospodářský a společenský život, hranice se uzavřely a ulice se vylidnily. Miliardy obyvatel byly podrobeny přísnému domácímu režimu, většina zaměstnanců pracuje z domova (home-office). Ekonomiky všech regionů světa doznaly citelný pokles, národní hospodářství většiny zemí spadlo do debetu. Nejistoty přetrvávají.
Vývoj dovolené je relativně krátký. Teprve od 20. let 20. století získali zaměstnanci několik dnů dovolené (6 až 8), na druhou stranu bylo více svátků než dnes. Čekací doba, tedy nutná doba výkonu práce před vznikem nároku na dovolenou byla jeden rok, to znamená, že v prvním roce zaměstnání nemohli zaměstnanci dovolenou čerpat. V tehdejší Československé republice byla základní délka dovolené za kalendářní rok dvou týdnů dosažena až velmi pokrokovým zákonem z roku 1934, přičemž čekací doba se zkrátila na šest měsíců. Právní nárok na čerpání dovolené v délce tří kalendářních týdnů vznikl zaměstnanci po odpracování více než pěti let u jednoho zaměstnavatele a právní nárok na čerpání čtyř kalendářních týdnů vznikl až po odpracování více než patnácti let u jednoho zaměstnavatele.
V roce 1947 došlo k mírnému zlepšení, neboť tři týdny dovolené mohli čerpat i zaměstnanci mladší 18 let a starší 50 let při zachování ostatních podmínek. Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, zkrátil čekací dobu na pět měsíců délky pracovního poměru a odpracování alespoň 75 pracovních dnů (směn). Nárok na tři týdny dovolené v kalendářním roce vedle zachování ostatních podmínek vznikl také nově po odpracování alespoň pěti let u všech zaměstnavatelů vcelku. To byl velký zaměstnanecký benefit. Od roku 1957 se zkracovala délka pracovní doby z původních 48 na dnešních 40 hodin týdně (od roku 1968) v jednosměnném provozu.
V roce 1984 došlo ke zvýšení základní délky dovolené za kalendářní rok pro všechny zaměstnance v délce tří kalendářních týdnů a v roce 2000 se tato základní délka dovolené prodloužila na minimálně 4 týdny. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), z roku 2006 prodloužil zaměstnancům, jejichž zaměstnavatelem je stát, územní samosprávný celek, státní fond, příspěvková organizace, školská právnická osoba nebo regionální rada regionu soudržnosti, základní (minimální) délku dovolené na pět kalendářních týdnů v roce.
V posledních 15 letech nezaznamenalo pracovní právo žádná zlepšení pro zaměstnance. Avšak od 1. 1. 2021 vstoupí v účinnost zákon č. 285/2020 Sb., zákoník práce, podle něhož se bude nově délka dovolené vypočítávat podle odpracovaných hodin. Bude to spravedlivější systém výpočtu nároku dovolené pro zaměstnance s různě dlouhým pracovním týdnem. Nově bude nárok na dovolenou tolik hodin, kolik hodin odpracoval zaměstnanec v průměru týdně za období, za něž bude dovolená čerpána. Zaměstnanci, kteří odpracovali „delší týdny“, budou mít i delší dovolenou.
Délka minimální zaručené dovolené ve světě
Země
|
Počet dnů
|
Kuvajt, Francie, Německo
|
30 dnů
|
Velká Británie, Itálie, Estonsko, Litva
|
28 dnů
|
Rakousko, Dánsko, ČR (státní sektor), Lucembursko, Malta, Norsko, Švédsko
|
25 dnů
|
Finsko, Island
|
24 dny
|
Portugalsko
|
22 dny
|
Polsko, ČR (podnikatelský sektor), Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Lotyšsko, Maďarsko, Nizozemsko, Rumunsko, Slovinsko
|
20 dnů
|
USA
|
0 dnů (určuje zaměstnavatel)
|
Richard Blatný