Internetové noviny pro Střední Povltaví

Ubírá se svět ke konci nebo je to s mayským kalendářem jinak?

datum: 03.07.2012
autor: Marie Břeňová

Mayský kalendář je kalendář, pomocí kterého staří Mayové předpovídali zatmění Slunce. Pravděpodobně vznikl jako výsledek jejich dlouhodobých astronomických pozorování.

Přesnost, které dosáhli při výpočtech dob oběhu různých nebeských těles, je porovnatelná s údaji, které získali dnešní astronomové pomocí nejmodernějších přístrojů.

 

Z různých pramenů se můžeme dočíst, že jeden velký koloběh mayského kalendáře trvá 5125 let. Začíná datem 3113 před naším letopočtem a končí právě letos v prosinci. Je to tajemné a zároveň děsivé.

 

O možnosti konce světa jsem se zmínila před nedávnem před Františkem Lomozem, vedoucím sedlčanské hvězdárny. Jeho odpověď byla uklidňující, jeho úsměv spíš pobavený. Při setkání s Tedem Wilsonem, nejvyšším představitelem Církve adventistů sedmého dne, jsem s podobnou otázkou vyrukovala znova. Asi to ale nebyl ode mne šťastný nápad.

 

„Každá kultura má svoje specifika a charakteristiku. Adventisté se ve všem snaží zakládat svoji víru na bibli. Je tam několik předpovědí, které ukazují, že svět se ubírá ke svému konci. Jsou tam proroctví, která hovoří o tom, jak se budou naplňovat události z doby konce světa.

 

Také je známo, že spousta kultur byla ve větším či menším spojení s biblí nebo s povědomím o bibli. Stávalo se, že to doplnily o své předpovědi, přidaly i různé závěry vztahujícími se ke konci světa. V bibli ale není nikde specifikováno datum – den, měsíc, rok. Těžko se dá říci, kdy se to stane. Bible říká, když uvidíte války a uslyšíte o válkách, budou narůstat přírodní katastrofy, když vidíte a slyšíte falešné proroky a náboženství, když jsou mezilidské vztahy na pokraji zhroucení, a přidáme si k tomu nestabilní politickou a ekonomickou situaci, říkám si, že konec je blízko. Nemohu to ale předpovědět, nejsem prorok,“ odpověděl mi.

 

„Ten, kdo má víru v Boha věří, že přichází nová země, nový a lepší život. Věřím, že na počátku stvořil Bůh dokonalý svět, hřích ho zničil a pro mě je pohled do budoucna pozitivní záležitostí. Měli bychom si budovat vztah s Bohem, který zachrání tuto planetu. Podle mě je to úžasné poselství, které chci i já lidem sdělit,“ říkal mi s laskavým a šťastným úsměvem americký nositel víry.

 

I když hovořil o lepším světě bez bolesti, usínalo se mi těžko s myšlenkami na tu lepší budoucnost lidstva, která se nějak vyloupne božím řízením po tom konci světa - po apokalypse, která povznese ty věřící.

 

Ne, stokrát ne! Já chci žít v nedokonalém světě, s bolestmi, radostmi, svými přáteli, ve městě, zemi a na planetě, která je mi blízká, ne v něčem vyfiltrovaném, vypreparovaném... A snad nemusí příroda či Bůh takovýmto způsobem dát lidstvu krutě za vyučenou, že se nechovají k planetě a sobě dobře?

 

Ráno, o kterém se říká, že je moudřejší večera, obracím rozházené myšlenky k další tezi, kterou jsem si přečetla na internetu. Líbí se mi mnohem mnohem víc než ta Tedova:

 

„Nemůžeme vědět, jak přesný je náš rok - náš kalendář se počítá od narození Krista, což odpovídá roku 0, ale nikdo s jistotou neví, zda počítáme správně, zda již dávno rok 2012 nebyl. Taktéž nemůžeme vědět, že se jak a kdy začali počítat Mayové. Nevíme, jak přesně určili rok, ve kterém se nacházeli a kolik to bylo skutečných let od roku 3113 před n.l.. Že skončili v roce 2012? No a co? To měli psát kalendář do nekonečna? Prostě již neměli místo na pokračování, tak to ukončili, neměli žádný cíl udělat kalendář do konce světa, ale prostý kalendář, končící tehdy, když jim došlo místo.“

Sdílet na Facebook Sdílet na Facebook