Internetové noviny pro Střední Povltaví

Noc na Zemi zažijete s filmovým klubem

datum: 04.12.2017
autor: -red-

Pro ctitele dobrého filmu uvádí Filmový klub Sedlčany ve čtvrtek 7. prosince od 20 hodin malý, moudrý a zároveň velmi zábavný snímek Noc na Zemi, zasluhující si svou inteligencí, humorem a myšlenkovou náplní pozornost.

 

Ve filmu se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti.
Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech – Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky – a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxikáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií – Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho, což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení „typickými“ herci té které kinematografie.
Kameraman Frederick Elmes těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě „náhodných“ situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí „vidoucí“ slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.

Ve filmu se setkáváme podruhé s mimořádnou tvůrčí osobností amerického nezávislého režiséra Jima Jarmusche. Od klubového snímku Podivnější než ráj prošla tvůrcova svébytná poetika jistým vývojem a jeho svět se pootevřel širší divácké veřejnosti.Druhý Jarmuschův barevný film je členěn do pěti povídek, odehrávajících se zároveň během noci v různých časových pásmech v pěti velkých městech – Los Angeles, New York, Paříž, Řím, Helsinky – a v odpovídajících jazycích. Aktéry jsou místní taxikáři a jejich pasažéři. Jarmusch jemně parafrázuje typické postavy, žánry a styly jednotlivých kinematografií – Hollywood, newyorská škola, francouzský neobarokní film, velkohubá italská fraška, seversky zasmušilé filmy Akiho Kaurismäkiho, což se prosazuje ve vyprávěcím rytmu, akcentaci významotvorných motivů, v přesné hudbě Toma Waitse i v samotném hereckém obsazení „typickými“ herci té které kinematografie.

Kameraman Frederick Elmes těží maximum z nutně statické kamery, omezující se na pozorování aktérů v prostředí taxíku a na charakterizaci míjejících velkoměstských ulic. Rafinovaná struktura vyprávění poskytuje v jen zdánlivě „náhodných“ situacích obraz světa paradoxů, v němž žijí „vidoucí“ slepci i bezdomovci, kteří jsou všude doma, a v němž se všichni musí vyrovnávat s pocity odcizení v prostředí falešných mýtů.

Sdílet na Facebook Sdílet na Facebook