Internetové noviny pro Střední Povltaví

Den naruby

datum: 15.04.2016
autor: ZŠ Petrovice

V ZŠ v Petrovicích si vyzkoušeli Den naruby. Žáci 9. ročníku vyučovali ve třídách 1. stupně. Pocity „vyučujících“ odrážejí úryvky ze slohových prací na téma: Jak jsem se stal(a) na chvíli učitelem (učitelkou).

Všichni se mě ptali: „Tak co? Jaké to bylo?“ Odpověď zní: „Nic jednoduchého!“ Přijít do třídy plné dětí, na jejichž obličejích se zračí podobné pocity jako na mém, vidět, jak nevědí, co očekávat stejně jako já, bylo jako spadnout do hodně hluboké jámy a nevědět jak ven. Třeťáci byli stejně vyděšení a nervózní jako já. Vzhledem k tomu, že si podávám přihlášku na pedagogické lyceum, měla bych být odhodlanější a sebevědomější, ale nebylo to tak. I když jsem byla dostatečně připravená, zkušenosti – to je to, co mi chybělo. Převládaly ve mně pocity strachu, nervozity, ale i nadšení, těšení se a zvědavosti. Všichni učitelé mi říkali, ať se ničeho nebojím, že po deseti minutách si na nějakou nervozitu vůbec nevzpomenu. A měli pravdu. Procházet se mezi dětmi, které se snaží co nejvíce, abyste je pochválili a možná i podplatili nějakým tím bonbónem, byl pocit, který sváděl k tomu si myslet, že jste něco víc než vystrašený deváťák...

Monika Dlouhá

 

I přes všechny dobré pocity, které z toho dne mám, vím, že na otázku: „ Chtěla bys být učitelkou?“ odpovím: „ Ne!“ Neberte to tak, že bych nebyla ráda s malými dětmi nebo že by mě to nebavilo, ale celodenní příprava na jednu hodinu, to není nic pro mě...

Olga Sejpalová

 

Kdyby mi někdo ještě před nedávnem řekl, že budu jednou učit malé děti ve škole, řekla bych mu, že se zbláznil, že na učitelku rozhodně jít nehodlám. No, a co se nestalo, já a moji spolužáci jsme dostali příležitost zkusit si vyučovat děti na 1. stupni. Zpočátku jsem z toho velkou radost neměla a musím se přiznat, že ani přípravy na tuto činnost mě moc nebavily, ale když jsem si druhou středeční hodinu sedla na židli paní učitelky Koutníkové v první třídě a všichni prvňáčci na mne upírali zrak plný očekávání, trochu jsem pookřála. Musím přiznat, že hodina českého jazyka mě bavila a utekla neskutečně rychle. Zahráli jsme si spoustu her a dělali spoustu činností, které bavily mě, a doufám, že i prvňáky. Byli moc šikovní.

Petra Šimečková

 

Upřímně jsem z toho dne měla trochu strach. Nejen proto, že jsem učila přes dvacet dětí, ale také proto, že většina z nich mě zná osobně, a tudíž jsem si myslela, že ze mě nebudou mít respekt. Ale naštěstí jsou druháci ještě malí, neznají tolik triků, jak naštvat učitele. Za to jsem jim byla vděčná...

Andrea Kohoutová

 

Moji kolegové byli Ája, Tom a Honza. Ája odučila český jazyk bravurně, děti ji přímo „žraly“. Druhou hodinu učil Tom matematiku, svými gesty a hláškami si druháky úplně získal. Já jsem měl čtení a Honza s dětmi psal do písanky. Paní učitelka nás pochválila, dokonce jsme dostali diplom. Den naruby jsme si jako učitelé užili, ale opravdovým učitelům jejich práci nezávidím...

Jirka Rybař

Sdílet na Facebook Sdílet na Facebook